Každodenně se může něco podělat. Zkrátka i ty nejidyličtější představy o průběhu vašeho času občas selžou. Nevím jestli jsem se stala terčem svojí karmy a všechno se mi vrací, ale faktem je, že bych se poslední dobou šla nejradši zahrabat. Permanentní představy o začátku školy a o většině protivných, namyšlených spolužáků nejsou velké plus. Taky Vás občas přepadají šíleně pesimistické nálady? Mě ano.. Potřebovala bych nějakou místnost s velkou, oprýskanou zdí a spoustou místa. Jednou týdně bych si do ní zašla, naházela pár talířů proti stěně a hned by mi bylo lépe. Taková nervová terapie, vybití.
Nejhorší je, když se člověk cítí sám. Sám na život, na rozhodnutí, na smutek. I když je tu pro mě rodina a pár kamarádů, kteří už za těch pár let sakra prořídli, protože jsem poznala, že spousta lidí ti jenom parazituje u těla, mám dost často dojem, že se nemám na koho obrátit. A teď, když si v sobě dusím zklamání z nastalé situace, ptám se sama sebe .. Můžu si za to sama?
Žádné komentáře:
Okomentovat