DIARY | T.

Nikdy mi čas neutíkal tak rychle. Právě jsem prošla prvním ročníkem čtyřletého gymnázia. Za celý rok proběhlo tolik změn, musela jsem si zvyknout na spoustu nových věcí, dokud jsem si neuvědomila, že to vše důvěrně znám. Změnilo se toho tolik, ale zároveň vše zůstalo při starém. Spánku si vážím pořád stejně, jen se mi ho nedostává tolik, jako dřív (já vím, je to moje vina a teď o půl dvanácté bych měla jít radši spát). Pořád mě stejně baví makeup, jen se mi ho nahromadilo trochu víc. Pořád mě baví chodit hezky oblečená, jen mě nákupy oblečení neberou tak jako dřív.Ve škole nějak bez problémů proplouvám, jen už to nejsou samé jedničky, na které jsem byla zvyklá. Zkrátka nic výrazného, co by mi nějak ovlivnilo život.

A právě před rokem, 27. 6. 2013, jsem poznala Markétku. Je to jedna krásná, zábavná a trhlá slečna, ze které se za ten dlouhý krátký rok stala má nejlepší kamarádka. Jsme si dost podobné, stejně praštěné, máme dokonce stejné číslo bot (:-D). Jsem moc ráda že jí mám, tímto jsem jen chtěla připomenout jedno krásné datum, které bychom si měly obě psát do našich stejných diářů a pravidelně začít slavit:-).

.....a zároveň zjišťuju, že spolu nemáme jedinou normální fotku, takže jí třeba uvidíte někdy příště:-D

A právě dnes, 27. 6. 2014, odjíždím konečně k moři. Jedu s mamkou na deset dní do Itálie, takže vás tu mezi tím bude bavit K.. Kvůli tomuto výletu jsem přetrpěla x hodin nákupů oblečení a hned se natřásala na návštěvu drogerie:-D. Konečně jsem si koupila maxišaty, a už se neskutečně těším, až je na večerní plážové procházce provětrám.

No a taky dnes, 27. 6. 2014, je poslední školní den. Poslední den před vytouženým volnem, poslední den brzkého vstávání, a poslední den prváku. Jak už jsem psala na začátku, nedokážu si vůbec připustit, že jsem dokončila jednu čtvrtinu středoškolského vzdělání a skončila jen s jednou trojkou (nečekaně z fyziky). Poznala skvělé lidi, některé si oblíbila hodně, některé méně, k některým jsem si cestičku nenašla vůbec. A poznala, že to tak v životě prostě chodí. Na základce jsme byli jeden stlumený kolektiv, maloměsto nezná předsudky a nesmyslné problémy. Na střední ve velkém městě mě překvapilo, že musím být opatrná, koho si zvolím jako přítele. Během deseti minut si ho můžete znepřátelit jediným gestem nebo jedinou větou, ať je to myšleno jakkoliv. Hodně jsem se poučila, jak ze svých, tak i z cizích chyb. Jsem ráda za každou chybu, kterou jsem udělal na angličtině, protože díky našemu panu profesorovi už jí znovu neudělám. Ujasnila jsem si cíle, mám přibližnou představu o maturitě a snad i něco mlhavého o budoucím životě.

Celkově mi tento školní rok hodně dal a nějaká změna přeci jen nastala. Navíc se už zítra budu povalovat na pláži, uááááá! Moc si přeju, aby další školní léta byla aspoň stejné skvělá, když už ne lepší, však už jich mnoho nezbývá. A když už jsme u toho slavnostního zakončování, taky jsou šaty a líčení, které jsem měla na předávání vysvědčení.

Jak to máte vy a konec školního roku? Já to také nikdy moc neprožívala, ale letos je to prostě.. jiné. Tak mě zajímá, jestli jste na tom stejně:-)
Až se vrátím, budou nákupy za květen a červen. Pokud se nestane něco třeba s foťákem, tak napíšu a hlavně nafotím i něco o Itálii. A protože nejspíš bude toho volna až přespříliš, tak se můžete těšit na častější články.

PS: Pokud jste našli nějaké časové nesrovnalosti, tak je to proto, že článek píšu dopředu, tudíž jsem začala 26.

                                                                                                                  xx. T